Vzpomínky na Ameriku

Máme radost, že jsme měli ve čtvrtek 28. března možnost společně zavzpomínat na čtrnáct dní, které jsme koncem roku 2018 prožili na americkém turné. V útulném prostřední Centra andragogiky ve Svobodných Dvorech v Hradci Králové nejen zněla hudba, ale promítala se videa, fotografie, dokonce nás z daleké Ameriky pozdravil náš americký průvodce a společník Michael Šust. Děkujeme také Radku Škeříkovi, který stejně jako během koncertů v zámoří zahrál na akordeon.
Věříme, že všichni, kdo přijali naše pozvání, si večer užili stejně, jako orchestr. A to nejen během videosestřihu Lucky Prajslerové, který na závěr rozzářil naše tváře upřímným smíchem. Vždyť turné bylo sice hodně o poctivé hudební práci, únavě z množství ujetých kilometrů, ale zejména o radosti…

A protože rozhodně neusínáme na vavřínech, raději hledíme dopředu, připravili jsme si pro posluchače i ochutnávku nového repertoáru, například premiéru ústřední skladby ze seriálu Zdivočelá země či Telemannův Koncert pro dvě violy (sólo Ludmila Žlábková a Ondřej Metelka). Na úvod koncertu se představilo také Malé kvarteto ve složení Zuzana Čelková, Viktorie Motálková, Anna Magdalena Svobodová a Matěj Čečka a předneslo Fantazii pro čtvery housle Jiřího Sychy.

 

Na počátku všeho je vždy slovo.

Bylo i na počátku naší cesty do USA. Tím slovem bylo pozvání. 

Od pozvání do chvíle odletu uběhlo mnoho vody. Za tu dobu bylo nutné sehnat téměř 600 tisíc korun, zajistit letenky, nastudovat repertoár, zabalit dárečky pro americké a kanadské rodiny. Navíc vedle toho se nemohl zastavit běžný život orchestru. Koncerty, soustředění a soutěž, v níž nám vlastně nezbylo než zvítězit. Vždyť rada zpoza oceánu zněla jasně – Musíte to vyhrát, na to Američané slyší….

Na začátku bylo slovo a chvíle odletu daleko. Alespoň se to zdálo. A najednou jsme stáli na letišti. S kufry a houslemi na zádech. S violoncelly v novotou zářících obalech polepených hrdiny ze starwars. Bez kontrabasů, protože jim aerolinky letenku neprodají.

A pak bylo minulostí i úžasných a báječných 16 dní. Je neuvěřitelné, že za tyto více než dva týdny nedošlo k žádným vážným problémům. A pokud se něco drobného objevilo, podařilo se vše vyřešit. I když ta poslední čtyři CD, které Matěj poctivě vozil v kufru až do chvíle odjezdu, se už neprodala.. 🙂

Bylo to pouhých 16 dnů, přesto neobyčejných. A naprosto odlišných od jiných dnů, které jsme dosud spolu prožili. V čem se lišily?

Samozřejmě délkou a vzdáleností od domova. Cizím jazykovým prostředím. Ale také třeba množstvím kilometrů, které jsme urazili napříč Amerikou. A věřte, bylo to mnohdy skutečně náročné. Slibované čtyři hodiny jízdy se většinou prodloužily aspoň o polovinu. V cíli nás čekalo malé občerstvení, postavení pultů a zkouška, mnohde s místními hudebníky, se kterými jsme se museli rychle sladit.  Pak občerstvení a koncert. Takto náročný byl zejména první týden, cesta z Kanady do St. Louis. Odměnou byl už volnější týden, což však neznamená, že bychom neměli co dělat. Skutečně volné a odpočinkové byly jen dvě soboty, které každý trávil se svými rodinami.

Je milé ohlédnout se nazpět a zavzpomínat. Vždyť mnoho z prožitého se pomalu ukládá hlouběji do paměti, překryté mladšími událostmi. Mám proto radost, že jste přijali naše pozvání a znovu s námi prožijete neobyčejný závěr loňského roku.

Dovolte mi v tuto chvíli poděkovat Vám všem, že jste svým, dětem umožnili se turné zúčastnil. Velké díky patří samozřejmě Michaelovi Šustovi, jeho rodině a všem, kdo se o nás v Americe starali. Také kolegovi Radkovi Škeříkovi, který cestoval s námi. A všem, kdo nám přispěli finančně – byl to zejména Královéhradecký kraji a město Hradec Králové, škola. Ale díky také paní Horákové a Krtičkovým za sponzory, kterými byla firma GIST a HELI CZECH. Senátoru Jaroslavu Malému. Janě Krtičkové ještě jednou speciální dík za vybavení lékárničky a manželům Huškovým za pouzdra na violoncella.

A v neposlední řadě dětem, protože je radost s nimi cestovat. Klidně i do Ameriky….“

Mikuláš Ježek, dirigent

 

Vzpomínky na Ameriku má každý z členů orchestru ukryté ve své duši. Pro ty, kdo s námi nebyli, alespoň malá ochutnávka… 🙂

Amerika

Třicátého listopadu, dali jsme načas vale hladu.

Již v letadle břicho plesá, potíme hrát do USA.

Bratr pana ředitele, přivítal nás vskutku vřele.

Že jdeme jíst, vždycky víme, když „alright děcka!“ uslyšíme.

U Šustů se hudbou žije, zpívá celá familie.

Já bych k tomu řekl klidně, v Bídnících nezpívaj bídně.

Co do Detroitu přiletíme, USA zas opouštíme.

Letiště máme za zády, auta míří do Kanady.

Po setkání s místními, ve všech směrech vstřícnými,

už jedem do našich rodin, cestujem snad třicet hodin.

Je to tu jak kousek ráje, náš taťka na cello hraje.

Ping pong, bowling taky máme, i babičku jejich známe.

Než do Států přejedeme, tak tu koncert provedeme.

Poslouchat se to snad dalo, nás to zcela vyčerpalo.

Už chystáme další šňůru, mil v autě najedem fůru.

Čtvero států na nás čeká, vzadu v autě prý to hrká.

V Kentucky byl koncert krásný, kostelíček nebyl prázdný.

Atmosféra spojila nás nádherně, tleskali víc nežli v O2 aréně.

Na náš koncert v Cincinnati, mohl klidně přijít yetti.

Avšak sníh byl brzy ten tam, my míříme k slunným cestám.

Saint Louis, perla mezi městy, závěrem jest naší cesty.

Shlížíme dolů z oblouku, kromě zoo vidíme i louku.

Opět se nám tu moc líbí, rodiny zas nemaj´ chyby.

Tak třeba naše rodina, do sklepa chodí do kina.

Každý správný lovec tuší, co dělat se střelnou kuší.

Zpětným rázem zbraň se vrací, což se oku nevyplácí.

Na mši, kde by každý zpíval, má náš milý pastor Michal,

srdceryvné kázání, pak jsme zase přežraní.

V den našeho odletu, stavíme se v outletu.

Nevědíc, kdy nám to letí, chceme čekat až do pěti.

Před odletem více méně hodinu, dozvíme se tu ošklivou novinu.

Takže na nic nečekáme,  na letišti předbíháme.

Stihli jsme to vskutku navlas, přistáváme v Praze načas.

Časem snad, a to je milé, přistanou i kufry zbylé.

                                                                                                                                                                                                (OM)